Potkala jsem spoustu rodičů a jejich dětí v autistickém spektru

Potkala jsem spoustu rodičů a jejich dětí v autistickém spektru. Existuje mnoho metod, škol a postupů, jak přistupovat k dětem, které se autisticky vyjadřují a projevují. Život s takovým dítětem nebývá jednoduchý pro rodiče a ani sourozence (to mohu dosvědčit). Zároveň i naše společnost se k nim chová někdy přezíravě.

Potkala jsem chlapce, který vůbec nekomunikoval slovy, někdy vydával zvuky a často spíše křičel, pobíhal po pokoji a při komunikaci jeho oči směřovaly vždy doleva vzhůru. Rodiče vyzkoušeli mnoho metod. Sama jsem nepřišla s novou jinou metodou, jen jsem doplnila tu jejich. K dítěti jsem přistoupila jiným pohledem a jiným přístupem jsem si s ním hrála a komunikovala.

Tento nesoustředěný chlapec se pro necvičené oko choval vždy nepředvídatelně, ale dalo se vytušit, že se chová podle určitého vzorce. Nebylo těžké společně s rodiči zjistit, kdy a v jakých situacích se takto chová a na jaký podnět je to reakce. Mnohem těžší bylo pro rodiče zjištění a přiznání, jak oni reagují na tyto chlapcova schémata. Sezení nejprve začalo s chlapcem. Zjišťovala jsem jeho vzorce chování na podněty a hledala jsem jeho komunikační kanál. Často něco olizoval, okusoval, jedl prach, vosk do vlasů, celou cibuli. Právě díky tomu, že jsem vše okusovala a olizovala s ním, jsem si získala jeho důvěru. Pro chlapce to byla jedna z mála okamžitých zkušeností, které udělal sám

Poté se má pozornost přesunula na rodiče a na jejich omezující přesvědčení typu: nemít zdravé dítě, sociální vyloučení, budování kariéry, dospělost dítěte, krize manželství. Neříkám, že jsem chlapce posunula o nutný kus dál, ale zásadně jsem pomohla zamezit rodičům v hledání viny a v obviňování sebe samých nebo toho druhého. Oba rodiče udělali velký krok dopředu tím, že odblokovali některá svá obmezující přesvědčení. Jejich život tím získal větší víru a volnost.