Příběhy

Neexistují velké problémy, jen neporozumění v daných situacích a špatné závěry. To byl i případ mladé teenegerky, která podle vyjádření pedagogické-psychologické poradny „trpí“ ADHD. Její chování bylo značně problematické zvláště ve škole. V domácím prostředí se chovala klidně a celkem úměrně svému věku.

Při prvním seznámení jsem ihned odtušila, že dívka se v mé společnosti necítí pohodlně. Stále někde odbíhala a čekala na to, co mi o NÍ řekne její máma. Často v těchto situacích raději rodiče volí pomoc, podporu rodinného konzultanta než odbornou pomoc psychologa či psychiatra. Ale i tak rodiče komunikují formou výpovědi diagnóz a zpovědí. Stejně tak i maminka dívky – odvyprávěla mi všechno, co se stalo od doby odchodu otce a jak se s tím její dcera sžívá. Plakala a sdělila mi, že neví jak dál, neví si rady, protože dcera ve škole zlobí, je neustále v ředitelně a při posledním incidentu, rvačce, byla zavolána i policie.

Celé sezení jsem postavila na matčině větě, že si neví rady a neví jak dál. Pochopila jsem, že je to častá věta, kterou doma používá před dcerou, a proto se tato věta stala programem právě i pro dceru. S dívkou jsem si dala samostatné sezení bez účasti maminky. Seznamování a odblokování nejistoty z její strany trvalo nějakou dobu, nicméně po čase se dívka uklidnila a odvyprávěla mi svou část příběhu.

Nevěděla si rady v případě verbální šikany. Ostatní děti ji zraňovaly tím, že ji častovaly jménem „opuštěný sirotek“, hodnotily její oblečení, rozhazovaly její věci ze stolu. Dívka na toto nejprve reagovala mlčením, později nadávkami, vyrušováním a nakonec násilím. Pochopila jsem, že je to její obrana před smutkem a před pravdou, že ji otec opustil a nekomunikuje s ní.

Pomocí technik – vyber si 3 možnosti, kalibrace vnitřního hlasu a „sochání“ minulých zážitků – pochopila, že si v dané situaci umí poradit. Pochopila, že odchod otce není její chybou a nemusí se za to stydět. Někdy mi zavolá a její hlas je radostný nebo neutrální. Její sebevědomí vzrostlo a věřím, že z ní vyroste žena, která najde klid a jistotu.

Potkala jsem spoustu rodičů a jejich dětí v autistickém spektru. Existuje mnoho metod, škol a postupů, jak přistupovat k dětem, které se autisticky vyjadřují a projevují. Život s takovým dítětem nebývá jednoduchý pro rodiče a ani sourozence (to mohu dosvědčit). Zároveň i naše společnost se k nim chová někdy přezíravě.

Potkala jsem chlapce, který vůbec nekomunikoval slovy, někdy vydával zvuky a často spíše křičel, pobíhal po pokoji a při komunikaci jeho oči směřovaly vždy doleva vzhůru. Rodiče vyzkoušeli mnoho metod. Sama jsem nepřišla s novou jinou metodou, jen jsem doplnila tu jejich. K dítěti jsem přistoupila jiným pohledem a jiným přístupem jsem si s ním hrála a komunikovala.

Tento nesoustředěný chlapec se pro necvičené oko choval vždy nepředvídatelně, ale dalo se vytušit, že se chová podle určitého vzorce. Nebylo těžké společně s rodiči zjistit, kdy a v jakých situacích se takto chová a na jaký podnět je to reakce. Mnohem těžší bylo pro rodiče zjištění a přiznání, jak oni reagují na tyto chlapcova schémata. Sezení nejprve začalo s chlapcem. Zjišťovala jsem jeho vzorce chování na podněty a hledala jsem jeho komunikační kanál. Často něco olizoval, okusoval, jedl prach, vosk do vlasů, celou cibuli. Právě díky tomu, že jsem vše okusovala a olizovala s ním, jsem si získala jeho důvěru. Pro chlapce to byla jedna z mála okamžitých zkušeností, které udělal sám

Poté se má pozornost přesunula na rodiče a na jejich omezující přesvědčení typu: nemít zdravé dítě, sociální vyloučení, budování kariéry, dospělost dítěte, krize manželství. Neříkám, že jsem chlapce posunula o nutný kus dál, ale zásadně jsem pomohla zamezit rodičům v hledání viny a v obviňování sebe samých nebo toho druhého. Oba rodiče udělali velký krok dopředu tím, že odblokovali některá svá obmezující přesvědčení. Jejich život tím získal větší víru a volnost.

Znala jsem ho delší dobu. Dlouho otálel, než mě oslovil, protože si nebyl jistý, jestli já a moje koučování je to pravé pro něj. Domluvili jsme se na krátkém sezení zadarmo, aby zjistil více o principech a metodách, které ve své dlouholeté praxi využívám. Začali jsme nejprve řešit „neutrální“ téma, a to jeho práci a další směřování. Koučing nespočívá v tom, že poradím, jak dělat svou práci konkrétně efektivně, nýbrž správně zvolenými otázkami se zeptám na spoustu věcí. Už při odpovědích si klient mnoho uvědomí a objeví se „AHA“ momenty.

Nicméně tady má práce nekončí, je potřeba pracovat dál s momenty, které mohou něco změnit. S klientem jsme začali spolupracovat v otázkách směřování a správného definování cílů jeho práce. Někdy se stává, že lidé chtějí něco velmi moc, ale při prvních nezdarech to rychle vzdávají nebo až tak úplně nevěří, že je to možné uskutečnit.

Myslím, že není špatných cílů, jen špatně definovaných a časově předimenzovaných. Je to skoro už rok, co jsem se potkala s klientem poprvé a několikrát jsme pracovali i přes Skype, protože nebydlí v ČR. Dnes s jistotou vím, že jsem ho naučila, jak si správně vybrat lidi do týmu, jak vést obchodní rozhovor a jak posilovat svůj cíl a budoucí kariérní směrování tak, aby se naplnily jeho představy o obratu firmy, o klientele a dalším. Umí si definovat cíl a nadchnout pro něj ostatní kolegy. Mám radost, když vím, že vyhrál prestižní soutěž, rozšířil svou firmu. Často si voláme už jen jako přátelé.

Častým tématem na mých sezení je nespokojenost s partnerem. Obecně ženy, ale i muži hledají cestu, jak své vztahy zlepšit, jak například znovu navrátit pocit zamilovanosti. Chtějí znát způsob, jak předcházet hádkám a dohadování. Neučím klienty, jak se nehádat vůbec. Učím je, jak vhodně vysvětlit a sdělit své postoje a myšlenky. Učím je, jak pracovat s odmítnutím, nezdarem a nepochopením na emoční rovině.

Jsem bytostně přesvědčena, že jedině v případě změny postoje v sobě samém se mohou udát změny i navenek. Byl to i případ klientky, která se trápila vlastními pocity k manželovi a uvažovala o rozchodu. Obviňovala ho z nepochopení a že jí nepomáhá s rodinou, plánováním dovolené, výchovou dětí a s mnoha dalšími situacemi.

Nejprve jsme začaly pracovat na tom, jak by měl vztah ideálně vypadat. Jaká slova pochopení, ujišťování lásky a povzbuzení chce klienta od partnera slyšet. Jak se chce cítit v jeho blízkosti a ve společnosti s ním. Postupně jsme na každou otázku našly odpověď a zároveň jsme začaly hledat způsoby, jak to získat.

Poté nastal nejdůležitější krok – aplikace v praxi. Prostě to všechno otestovat a zjišťovat, co zafungovalo a co ne. Mé koučování nespočívá v tom, že dávám klientovi konkrétní návody, co říct, ale že ho naučím metody, jak sám se sebou pracovat, jak ovlivňovat to, jak se cítí, a jak vhodně zpracovávat negativní reakce.

Klientka se naučila nově reagovat. Přestala používat nefunkční věty své maminky, babičky a kamarádek a našla si jiné, jí vlastní. Jak s oblibou říkám klientům: „Jsme tím, co opakovaně děláme. Dokonalost není čin, ale zvyk.“ (Aristoteles)

Plánování dítěte odkládala na vhodnou chvíli s tím pravým mužem. Na prvním setkání se mi svěřila, že má pocit, že ji tlačí pomyslný biologický čas a její největší obavou je, že zůstane sama bez partnera. Současného partnera tlačila velmi silně do rozhodnutí, aby se zasnoubili a sestěhovali se k sobě, až nakonec tlak neustál a rozešel se s ní.

Setkávaly jsme se pravidelně a společně pracovaly na odstranění nežádoucích pocitů z rozchodu, na posílení sebevědomí a vybudování vlastního já pomocí metod NLP. Dostala do rukou praktické nástroje, jak pracovat s negativními zážitky a také jak pracovat se sebou samou. Pochopila mnoho okolností, které určovaly její životní rozhodnutí v minulosti. Rozhodla se pracovat na harmonických vztazích a správně zpracovávat zpětnou vazbu od partnera, rodiny a kolegů z práce.

Samozřejmě je důležité, jak se cítíme, ale rovněž je důležité i to, jak svým chováním a jednáním ovlivňujeme jiné. Oni jsou nositeli naši zpětné vazby a našeho pochopení. A zase díky nim dokážeme posoudit své minulé skutky. Možná to někdy bývá kámen úrazu – neustálá naše interpretace a pozorování. Rovněž i bývalé chování klientky bylo příkladem nepřestávající introspekce a porovnávání s něčím. Mám z ní dnes velkou radost, protože si vybrala způsob svobodného emočního života bez zbytečných omezujících přesvědčení.