V čem spočívá role rodiče?

Být rodičem je doživotní role. Neexistuje žádný kurz nebo škola, která by nás na to připravila. Být rodičem je často otázka proher a výher, smíchu a vzteku, dostatku i nedostatku. Známe okrajově scénář a někdy sami ani nevíme, kdo je režisérem. Často to znamená převzetí i nového statusu mámy a táty: Musím se začít chovat zodpovědně….

O přejímání rolí

V roce 1971 proběhl na Stanfordské univerzitě experiment vedený psychologem Philipem Zimbardem. Ten vybral 24 uchazečů ze 75 přihlášených kandidátů. Skupinu Zimbardo rozdělil dle náhodného výběru na 12 dozorců a 12 vězňů. Společně s kolegy ve sklepení univerzity vytvořili skutečné vězení. Po 6 dnech Zimbardo experiment musel ukončit. Výsledky byly šokující. Dozorci se během experimentu natolik vžili do své role, že se často uchylovali k týrání a trestům nad rámec experimentu. Přijali roli dozorce se vším všudy.

Mnoho lidí, kteří četli o tomto experimentu, byli šokování překročením hranice etiky. Později si kladli otázku, do jaké míry jsou ovladatelní statusem, rolí se scénářem. Je pravda, že pokud dáme člověku status, tak se bude chovat podle role a scénáře a začne využívat svou moc?

Jaký roli a status máme jako rodičové?

Rodičovství je jedna z nenaučených dovedností. Je to spíše odkoukaná a vysněná směsice pravidel, která se uplatňují na základě fyzikálních zákonů pokusu a omylu. Rodič často neví konečný výsledek svého snažení a spokojí se s dočasnými výsledky.

Z vlastní zkušenosti vím, že se rodičovství podobá spíše hokeji než maratonu. Mnohdy jde hlavně o trénink, práci v týmu, čekání na střídačce. Výsledek není jen o jednom vyhraném či prohraném zápasu nebo o tom, že jeden rok se vyhraje Stanleyho pohár. Je o celé profesionální dráze věčného snažení a píle i odhodlání, že nakonec vyhrajeme.

V čem ve skutečnosti spočívá role rodiče? Mnoho lidí se domnívá, že etymologický význam slova rodič je od slovesa „roditi“ a přísluší tedy jenom ženám. Není to pravda. Vychází ze slova „rod“, což znamená „příbuzný“, „původ“. Podle některých teorií vychází z litevského slova „rasme“ ve smyslu „úroda“. Pokud tomu tak je, měl by každý rodič své dítě vychovávat tak, aby zdárně vyrůstalo. Je tedy úkolem rodiče nechat dítě vyrůst? Jaké jsou nejčastější způsoby obdělávání naší „úrody“?

Staňte se trenérem vlastních dětí

Chválení, přechvalování, vyhrožování, nadávání, uplácení sladkostmi, zábava, hra, mazlení, trestání, kárání, zakazování, učení, mentorování, věštění budoucnosti, obviňování, domlouvání, stresování, vysvětlování, stěžování a někdy i lhaní.

Potkala jsem mnoho rodičů, kteří mi na začátku řekli: Víš, než jsem měl/a děti, chtěl jsem být pro děti ten kámoš odvedle, ale teď jsem rodič, skutečný rodič, pořád ve střehu, jestli se něco nestane, pořád je musím hlídat a někdy si připadám jako dozorce, dráb, který všechno hlídá a kontroluje…

Možná někdy stačí vyměnit status, přestat být dozorcem, nechovat se dle naučeného a odkoukaného scénáře a místo toho převzít roli a status trenéra. Trenér vede svého žáka s vírou, že povzbuzením a jasným plánem z něj vykřeše to nejlepší. Motivuje ho v době proher a oslavuje s ním úspěchy. O to ve výchově jde – nevychovat dozorce nebo vězně, ale vítěze, kteří znají pravidla fair play a umí i prohrávat. Vytrénujte své děti dle zásad dobrých koučů a vyroste vám dítě, které si umí se životem poradit.

Tady je pár tipů, jak na to:

Zaveďte disciplínu a řád do běžného života dětí. Děti to milují, jedině tak si uvědomují plynutí času a znají vaše očekávání.

Přestaňte srovnávat své dítě s ostatními. Respektujte, že každé dítě má své vlastní tempo a „aha efekt“ pochopení.

Začněte dítěti více důvěřovat. Odmění se vám pravdomluvností a snahou vás nezklamat.

Někdy je lepší než metodu cukru a biče uplatnit metodu růstu. Semínko nevyroste bez pravidelné vláhy a péče a rostlina se nerozroste, když ji budeme stále zastřihávat, pak zase přelívat a přesazovat na jiná místa.

Ať vás provází síla v trénování!