Jak správně emočně reagovat?

„Přijď, až se uklidníš“, „Zmuž se!“, „To nedokážu, na to nemám!“, „Pořád dělám jen samé chyby!“ A jaké věty používáte Vy? Mnohé z nich jsou omezujícím přesvědčením, které nás v životě zbytečně svazuje. Jak tedy správně reagovat na to, co prožíváme, a tím být emočně svobodní? Co ve skutečnosti emoce vůbec jsou?

Emoce jsou jako rozlitá tekutina. Umí nás zalít vřelými a pozitivními pocity nebo nepříjemně slít od hlavy až k patě. Někdy nám připadá, že celý náš život osciluje mezi různými emocemi, afekty, náladami, pocity a vším, co ovlivňuje náš prožitek.

Co jsou tedy emoce?

Emoce jsou ve skutečnosti děje, které se udály či dějí a které se nás nějak dotkly. Způsobily určité pohnutí v nás samých s často až fyzickým projevem – od nepatrných mimických záchvěvů v obličeji až po pohyby celého těla jako u například zlosti či strachu. Nereagujeme emotivně na všechno, nejsme trvale v zajetí emocí. I když někteří vědci jsou toho názoru, že při konání vzniká emoce vždy, ale může být tak malé intenzity, že si její účinek ani neuvědomujeme.

Emoce se během evoluce vyvíjely a zároveň se vyvíjely naše receptory na ně. Často byly obranou před nebezpečím. Například v nebezpečné situaci náš mozek emotivně zareaguje v řádu milisekund. Během 15 vteřin se naše emotivní reakce snižuje a náš mozek vyhodnocuje vzniklé riziko.

V současnosti se čím dál tím více setkáváme s tím, že na situace reagujeme jinak, než by možná reagovali lidé před stovkami let. Člověk je nyní ovlivněn různými faktory, jako je stres v práci, vybalancování rodinného a pracovního života, vyšší nároky na standard života a s ním spojená finanční potřeba.

Zalité emoce přicházejí a odcházejí s takovou rychlostí, že se některým může zdát, že něco ještě neskončilo a už zase začíná něco jiného. Možná někdy i z toho vznikají přepadávající pocity úzkosti, podrážděnosti, partnerská nestabilita. Možná všechno pramení jen z toho, že se některé emoce jen nepochopily a nedokončily. Emoce jsou a prostě budou pohnutí naší myslí nějakým směrem. Existují tři příklady emocí:

Cítíme a projevujeme vhodnou emoci, ale projevíme ji nesprávnou intenzitou

Reakce na radostnou událost se může u různých lidí projevovat různě. Například radost z narození dítěte se u jednoho projeví velikou mírou radosti a nadšením, u někoho jiného například pláčem nebo jen pousmáním.

Cítíme emoci adekvátní intenzitou, ale projevíme ji nesprávnou formou

Typickým příkladem nesprávné formy v emocích můžou být pocity partnerů při hádce. Oba cítí naštvání a zlost, jeden ovšem reaguje vztekem a jeho fyzické projevy jsou zcela jasné. Druhý projeví zlost neadekvátní formou – například mlčením.

Projevíme nesprávnou emoci

Jeden z příkladů může být reakce na strach. Pocity strachu se projevují určitými nepříjemnými fyzickými projevy. Například rodič ze strachu o své dítě, které se nevrátilo včas domů, může zareagovat vztekem doprovázeným bitím dítěte.

Emoce na dálkové ovládání

Jak by to bylo lehké, kdyby existovat přístroj na dálkové ovládání a my jsme mohli v klidu obývacího pokoje ovlivnit naše emoční prožívání skutečnosti. Zmáčkli bychom červené tlačítko zlosti a dalším kolečkem ovlivnili intenzitu prožitku. Modrým tlačítkem zmírnili prožívání smutku a utrpení, žluté tlačítko by zintenzivňovalo naše pozitivní emoce, hnědé tlačítko by ovlivňovalo emoce překvapení a strachu a tak by to šlo dál a dál. Bylo by to tak náramně jednoduché ovládat své emoce vědomě a s rozvahou. Vědět dopředu, jaká emoce přijde k nám na návštěvu.

Ovšem co by se stalo, kdyby náš ovládač emocí získal někdo jiný? Možná by vyhodnotil situaci se zcela jiným závěrem a emoce přerámoval jinou formou a novou intenzitou. Dal by jim unikátnost, neopakovatelnost, možná i spontánnost a nakažlivost. Tak jak existuje unikátní otisk prstů, tak i pocity jsou pro nás unikátní. Nikdo jiný v té situaci nebude cítit tu stejnou emoci s tou stejnou silou a fyzickým prožitkem, jako jsme ji v dané chvíli prožívali my.

Co je v prožívání emocí důležité?

Svými emotivní stavy ovlivňujeme ostatní, kteří naše reakce mohou interpretovat jinak a zároveň i jinak na ně reagovat. Nezáleží, kdo jsme, ale v jakých pocitech se během dne ocitáme, protože chtě nechtě jimi ovlivňujeme i jiné. Až příště budeme reagovat na situace, uvědomme si, že naše nálada, náš pocit, náš afekt ovlivní pocity jiných a oni zase ovlivní ty naše. Je to sice začarovaný kruh, kde ale dokážeme rozpoznat začátek i konec anebo začít v novém kruhu.

Děje v našem životě nejsou ani dobré a ani špatné, jsou neutrální. Jen my samotní jim dáváme znaménko plus či mínus. Vyberme si raději rovnici emoční svobody a určujme intenzitu emocí, prožijme emoce a dokončeme je. Odsuňme je stranou a nenechme je, aby nás ovlivňovaly. Buď emoce ovlivňuje nás, nebo jsme emočně svobodní my.